Úzkost, odpověď psychiky na nezpracovanou událost, která ji vyděsila, resp. reakce okolí na naše zpracování dané události. Jinými slovy, jsou systémy, které nám úzkosti vyrábějí... 

Každý z nás občas zažívá životné události, boří se s problémy, které na nás nevrhají příliš dobré světlo, jsou to dny, kdy jsme "v úzkých", z různých dúvodů. Rozhodně by si nikdo z nás dobrovolně nezvolil dostat se do tohoto stavu, ten prosto nastane, a často nás zastihne jako zloděj, znenazdání. Mnozí z nás si tím v uplynulém COVID-ovém období prošli naplno... Nečekané ztráty na lidských životech v blízkém okolí, či chrlení negativizmu a strach vzbuzujících zpráv z médií na nás zanechali obrovské stopy. Strach ze smrti své a našich blízkých nás nečekaně vehnal do kouta. Naše plánované pokojné a radostné prožití mladosti se vypařilo ze dne na den a ocitli jsme se v stavu obav o holý život, o živobytí. A ne každý z nás tu situaci ustál tak, jak by si přál, ztráty jsou ohromné, ovšem přežili jsme.

 

Období zuřící COVID-ové pandemie prověřilo naše hodnoty a jistoty. Co zbylo z naši víry, když šlo skutečně o holý život? Bohužel někomu jen úzkost. Úzkost jako odpověď na náš vnitřně nedořešený boj odsunutý někam do úzadí, protože na to nebyl čas ani prostor, anebo jsme z důvodu tlaku vyvolaného okolnostmi nebyli schopni vést ho tak, jak bychom si přáli. A své boje jsme na první pohled prohráli. 

Úzkost vzniká když cítíme, že naše odpovědi nekorespondují s odpověďmi prostředí lidí, ve kterém se nacházíme. A tak se místo porozumění setkáváme jenom s vzájemným natahováním o to, kdo má pravdu bez toho, aby v závěru došlo k určitému konsenzu. Raději se pohádáme do krve a osobnostně se rozejdeme. A právě to, je ideální podhoubí pro vznik úzkosti. Prosto se to nezvládlo. Pro mnohé z nás, perfekcionalisticky založené, se právě tohle může stát startérem doposud spící úzkosti. Střet s neočekávanou negativní události. Jak těmhle situacím předcházet, případně, jak si s nimi poradit, když už se v nich ocitneme?

 

Jeden z případů, kdy vznikne úzkostní odpověď může také nastat, když se s námi druzí odmítnou bavit o tématu, které je pro nás pálčivé, oblast, které se snažíme porozumět, no nenacházíme žádné nebo dostatečně uspokojivé odpovědi. Místo toho, abychom si vytvořili zdravou odpověď ve spolupráci s okolím, negativní zpětná vazba nás uzavře. Posílí v nás vědomí, že prostředí, ve kterém se nacházíme nechce, nebo nedokáže odpovídat na naše přirozené potřeby, a tím je potlačuje. A úzkost je na světě.

 

Některé odnože křesťanského pojímání světa nám nabízí myšlenku, že na všechno nám stačí Bůh, na každou jedinou naši potřebu, ovšem tohle tvrzení, samo o sobě, pozbývá své praktické smysluplnosti v každodenním živote. Pokud bychom nepřidali ruku k dílu a nepostarali se sami o sebe, představa Boha by nás nezachránila. Čím ale nevylučujeme, že Boží moc se skutečně může v mnoha situacích projevit jako jediná účinná záchrana. Když však nemáme chléb a mléko, potřebujeme si dojít do krámu, když nám chybí společnost, tak se půjdeme socializovat mezi lidi, nebo když nám chybí kvalitní diskuze, koupíme si knihu od Marka Orko Váchy (třeba tu nejnovější: Dobro a zlo 21. století - vřelo doporučuji). Ovšem na každou úzkost nelze najít lék v knize, dokonce ani v Bibli. Pokud se někde v průběhu dospívání stane chyba a v poznávání života nám zamezí buďto nepředvídatelná negativní událost anebo výchovné směrování rodičů, na těchto vzniklých deficitech bude nutné v začátcích samostatného života popracovat. Zda s pomocí kněze, duchovního anebo také psychoterapeuta je již věcí osobní volby, no každopádně je dobré vyhledat odborníky ve svém oboru. A tady bych chtěla možná paradoxně podotknout: Bible - soubor příběhů, pravidel, poučení nestačí! Je teologickou chybou pokud se vás někdo snaží přesvědčit o opaku. ani stůl, který by chtěla udržet jedna noha to neustojí... 

 

Předcházet úzkostem lze právě aktivním životním stylem. Dopřáním si toho, co cítíme, že potřebujeme. Pokud toužíme po pravdě, hledejme ji, až dokud ji nenalezneme. Pokud toužíme po rozhledu, kupujme si knihy, čteme je a navštěvujme místa, kde se nám rozšiřují obzory - besedy s autory, přednášky, sledujme hodnotné pořady a nehltejme všechno, co se nám nabízí. Není to nutné. Ovšem je nutné umět si správně zvolit.

 

Nezůstat se svou úzkostí v posteli, zahrabáni v dece, ale mít odvahu vykročit do reality světa chce pevné pilíře. Zbudovat si je tak, aby vydrželi nápor je uměním. Ovšem ani to všechno nestačí v období krize... Dovolím si použít slova Marka Váchy, který to krásně vyjádřil ve své odpovědi na jednu z otázek v knize: Dobro a zlo 21. století: 

Co v člověku odkryje vypjatá situace, jakou válka, nebo pandemie jsou? Vyplouvají na povrch spíš špatné, nebo dobré vlastnosti, či jejich mix? 

Ono to je všechno v nás skryto, jen v mírových dobách, když se nám všem daří dobře, jsou ty vlastnosti neviditelné. Teprve když přijde válka nebo pandemie, která sfoukne pěnu dní, tak se ty vlastnosti projeví. Válka odhalí hrdiny i zbabělce. Mám velikou radost, že česká národní hrdost, která normálně existuje těch pár minut, když vyhrajeme mistrovství v hokeji, se začíná probouzet. V pandemii jsme jako celek obstáli a obstáli jsme zdola, né kvůli vládě a jejím nařízením, možná spíš někdy i navzdory těm šňůrám někdy lehce protichůdných návrhů. Jako příklad mohu uvést maminky, které mi psaly, že mají doma několik dětí. Se školou povinnými se pokoušeli den co den se on-line učit, ty menší zabavit, všem dát program na odpoledne a na večer a v mezičase našily roušky pro všechny. Zdravotníci jako celek obstáli taky. A mám velikou radost, jak se ukázala během celé té doby mládež, studenti medicíny, nebo skauti. Po celé Praze jsem viděl na domech takové ty malé plakátky, že když by někdo potřeboval donést jídlo nebo donést nákup, tak ať zavolá na dané číslo, a kdyby si chtěl jen tak popovídat nebo senior potřeboval něco vyřídit, ať zavolá zase na jiné. Tentýž letáček jsem dostal i do své schránky. Když byl 10. března vyhlášen lock-down, naši studenti přišli odpoledne s facebookovou výzvou, a ve středu měli k dispozici dva tisíce životopisů mediků z různých fakult celé republiky. Ukázalo se, kolik je extrémně ochotných lidí.    

 

Nacházet odpovědi na své otázky v spolupráci s odborníky můžete také v rámci pořadu: Když bolí duše s Jitkou Krausovou a P. Danielem Víchou/TV Noe/.