Je opravdu povzbudivé vidět, co krásného se podařilo a daří realizovat v jedné z nejchudších afrických zemí, a to jen díky pár nadšencům, kteří v sobě našli kus srdce, velkorysosti, kreativity a odvahy... Možná to nejlépe vyjádřil Cédric Ouanekpone, mladý Středoafričan z chudé rodiny, který se díky podpoře ze SIRIRI stal lékařem: ,,Jsem přesvědčen, že když se naprosto cizí lidé dobrovolně rozhodnou pracovat zadarmo, aby pomohli jiným lidem, kteří jsou vzdáleni tisíce kilometrů od jejich domovů, musí nás to nějakým způsobem zasáhnout, neboť jejich činy dávají slovu ´lidskost´ zcela nový rozměr - božský rozměr."

 

Kateřina Lachmanová

 

Solidarita místních ,,s méně šťastnými"

Z období po převratu v roce 2013, který záhy přerostl v občanskou válku, se mi vybavuje jedna nedělní bohoslužba v Bozoum. Při každé mši se koná běžná sbírka na potřeby farnosti. Ministranti se postaví před oltář s proutěnými košíky a celý kostel, to znamená 300 až 500 lidí, se dá do pohybu. Lidé vytvoří jakýsi průvod a tanečním krokem kráčí k ministrantům. Přitom zpívají, pohupují se do rytmu, vhazují do košíku drobné mince a stejným způsobem se vrací na své místo.

Jednou na konci mše se konala ještě jedna sbírka, a jelikož oznámení, které ji předcházelo, bylo v sangu, musela jsem si nechat vysvětlit, co se děje a proč. Bylo mi řečeno, že každý měsíc se dělá ještě sbírka na chudé. To jsem opravdu nečekala: tak tihle lidé v jedné z nejchudších zemí na světě, kteří toho mají tak málo, dokážou být solidární s lidmi kolem, jěště o něco chudšími, než jsou oni: staří, nemocní, sirotci, vdovy s dětmi...! 

Otec Aurelio píše pravidelně svůj blog, který je překládán i do češtiny (viz bozoum-czeck.blogspot.com). V jednom vyprávění popisuje dobročinnou akci ve své farnosti, která se konala v listopadu 2015. Jednalo se o pomoc zbídačené skupině asi dvou set muslimských žen, dětí a několika starých lidí, kteří doslova živořili v jedné čtvrti ve městě. Aurelio se o nich nějak dozvěděl a snažil se jim pomáhat, jak se dalo. Téměř denně jim vozil kanystry s vodou, protože se báli opustit svůj úkryt a dojít si někam ke studni pro vodu nebo na trh. Po traumatickém převratu bylo místní obyvatelstvo terorizováno muslimskými žoldáky, a tak se i tyto muslimské ženy mohli nyní velice snadno stát terčem nenávisti. 

A právě pro ně ve farnosti zorganizovali potravinovou a finanční sbírku. Sám Aurelio později připustil, že si vůbec nebyl jistý, jak lidé zareagují. Ale během obětního průvodu se přineslo tolik potravin, že se skoro nevešli kolem oltáře. Otec Aurelio s úsměvem přijímal misky s arašídy, banány, maniokem, mrkvemi, fazolemi atd. Každému poděkoval a dary požehnal, ministranti je pak pokládali na zem kolem oltáře, až byl prostor presbytáře úplně zaplaven. Po mši svaté všechno naložili do aut a odvezli těm muslimským ženám a dětem, jen předtím ještě spočítali darované peníze. Obvyklá nedělní sbírka na potřeby farnosti vynese kolem 15 - 20 eur, za ten den se vybralo 70 eur - více než trojnásobek! Úžasné gesto solidarity od chudých lidí, kteří sami nemají na rozdávání...

,,Podělili jsme se s méně šťastnými," tak to posléze s odzbrojující samozřejmostí komentovali farníci.

Takové projevy solidarity a štědrosti jsme v Africe zaznamenali ještě mnohokrát, a to nejen u místních obyvatel. Například o Vánocích 2014 přišli italští karmelitáni z mise Bangui s nápadem, že pozvou na pizzu italské vojáky z mírových sil OSN (MINUSCA), tzv. ,,modré přilby". Když pak vojáci viděli, o jak rozsáhlý tábor uprchlíků se misionáři starají - tehdy jejich mise čítala asi 10 000 lidí - udělali mezi sebou spontánně finanční sbírku, kterou jim hned druhý den předali.

 

Kateřina Lachmanová

ThLic. Kateřina Lachmanová, THD. študovala ekonómiu na VŠB v Ostrave, po prevrate pôsobila tri roky v evanjelizačnej škole na Malte a potom v Pastoračnom stredisku v Prahe. Postgraduálne študovala teológiu a psychológiu v Ríme. Desať rokov sa venovala psychoterapii a prednáškovej činnosti a vyučovala na Katolíckej teologickej fakulte Karlovej univerzity. Bývala šéfredaktorkou Karmelitánskeho nakladateľstva, momentálne pracuje pre ďalšie dve nakladateľstvá a v dramaturgii diskusných relácií TV Noe. Napísala viacero kníh, napr. Vězení s klíčem uvnitř, Dvojí tvář lenosti, Síla přímluvné modlitby, Laická spiritualita či Karikatury Boha.

 

In: Ludmila Böhmová, Kateřina Lachmanová: Komenský by zajásal - Příběh SIRIRI, 2020